Matěj Škraňka

Od rodinného kompaktu k eventové fotografii

Fotografovat jsem začal přibližně v roce 2005, ještě jako student střední školy. Úplně první technikou byla rodinná Minolta Dimage X50 – malý kompakt, ze kterého jsem fotografie odevzdával v šířce 640 pixelů. Rychle jsem ale zjistil, že na tmavé kluby a pohyb lidí nestačí, a přešel jsem na Nikon D50.

Do světa eventů mě přivedl kamarád, který fotografoval pro tehdejší party portál Wiper.cz. Pro studenta byly volné vstupy na akce příjemným bonusem, ale mě rychle začalo víc bavit samotné focení lidí, světel a atmosféry.

První roky byly také školou praxe. V zakouřených a zamlžených klubech jsem bojoval se světlem a bez externího blesku často i s technickými limity. Když jsem si pořídil blesk Nikon SB-600, otevřely se mi úplně nové možnosti.

Fotografování jsem se nenaučil jen studiem techniky. Naučily mě ho stovky večerů, rychlé změny světla, pohyb lidí a okamžiky, které se už podruhé neopakují.

MAFITEL a vznik AZ-fotoslužeb

Krátce po prvních zkušenostech jsem si nechal vytvořit vlastní party portál MAFITEL.com. Provozoval jsem ho přibližně deset let a jako eventový fotograf jsem působil hlavně v Hradeckém a Pardubickém kraji. V době před Facebookem měly podobné portály vysokou návštěvnost – lidé se chtěli na akcích fotografovat a kluby chtěly mít pravidelné galerie.

Některé víkendy jsme pokrývali i více klubů napříč regionem. Významnou zkušeností pro mě byla také několikaletá spolupráce s letním parketem Lejšovka, pro který jsem vytvořil web a pravidelně fotografoval jeho akce.

S nástupem Facebooku postupně přestal samostatný party portál dávat smysl. Kluby však fotografie potřebovaly dál, jen je začaly publikovat na vlastních profilech. Z tohoto přerodu vznikly AZ-fotoslužby, které původně zastřešovaly několik eventových fotografů. V roce 2010 jsem si založil živnost fotografa a z příležitostného focení se stala pravidelná profesionální práce.

Co fotografuji dnes

Reportážní fotografie zůstává základem všeho, co dělám. Jednotlivé typy akcí mají jiný program a jiné kritické okamžiky, ale vždy je potřeba vnímat celek, lidi, světlo a drobné detaily kolem hlavního dění.

Přirozené barvy, emoce a příběh celé akce

Můj styl je přirozený, reportážní a barevný. Fotografie bývají o něco živější, ale stále chci, aby lidé měli přirozenou barvu pleti a aby snímky odpovídaly skutečné atmosféře místa.

Na akci nehledám pouze hlavní program. Zajímá mě také světlo, prostředí, výzdoba, ruce, pohledy, reakce hostů a malé situace, kterých si člověk v průběhu večera nemusí všimnout. Právě detaily jsou po letech často stejně důležité jako hlavní okamžiky.

Dobrou fotografii poznám podle emoce a technické kvality. Musí být ostrá, ale zároveň by z ní mělo něco vyzařovat. Nestačí pouze mačkat spoušť – už při focení přemýšlím, jak bude výsledná galerie nebo svatební album fungovat jako celek.

Maturitní ples: chaos, šerpování a boj se světlem

K plesům jsem se dostal přirozeně. Lidé, které jsem dříve fotografoval na klubových akcích, postupně dospěli a začali mě zvát na svoje maturitní plesy. Znali můj styl a chtěli stejné živé fotografie také ze svého velkého večera.

Nejnáročnější částí bývá šerpování. Student prochází špalírem, světlo se rychle mění, lidé se pohybují a tento okamžik se nebude opakovat. Každý student přitom musí dostat ostrou a dobře vypadající profilovou fotografii. V mnoha sálech je světlo spíš protivník než pomocník, a právě tam se nejvíc projeví zkušenost fotografa.

Na plesech mě baví i určitá dávka chaosu. Studenti jsou často nervózní, program se posouvá a věci se mění za pochodu. Když se ale vše spojí, vznikne atmosféra, kterou nelze naplánovat do poslední minuty – a právě tu se snažím zachytit.

Svatba se musí vnímat jako celý příběh

Ke svatbám jsem se dostal po letech eventové praxe. Při první zakázce jsem už měl za sebou mnoho akcí a věřil jsem si, přesto jsem měl přirozený respekt. Na svatbě totiž existují okamžiky, které nelze zopakovat, především samotný obřad.

Vyhovuje mi kombinace přirozené reportáže a organizovaných fotografií. Do průběhu dne zasahuji minimálně; výjimkou jsou hlavně novomanželské portréty, kde dvojici vedu tak, aby focení mělo směr a zároveň nepůsobilo křečovitě.

Před svatebním focením preferuji osobní setkání s budoucími novomanželi. Potřebuji znát harmonogram, průběh dne a důležité části programu. Díky tomu mohu už při focení přemýšlet nejen nad jednotlivými snímky, ale nad celým výsledným příběhem.

Jak se připravuji a co následuje po akci

Zkušenosti z klubů, festivalů i velkých sálů

Za dobu své práce jsem fotografoval vyšší desítky svateb, maturitních plesů a dalších akcí. Dva roky po sobě jsem byl také oficiálním fotografem festivalu Mácháč.

Opakovaně jsem pracoval například v Kongresovém centru ALDIS v Hradci Králové, Kongresovém centru Pardubice, Hotelu Olšanka v Praze nebo v Národním domě na Vinohradech. Znalost konkrétního místa pomáhá s orientací, parkováním i odhadem světla, ale žádné dva plesy nejsou stejné. Jiný program, výzdoba a světelná režie vždy vytvoří nové podmínky.

Praxe mě naučila připravovat se také na technické komplikace. Vybitá baterie nebo blesk, který přestane pracovat v nejméně vhodnou chvíli, nejsou teoretické situace. Právě proto dnes na důležité akce vozím záložní techniku, dostatek baterií a nabíječku.

Technika je nástroj, ne náhrada zkušeností

Aktuálně pracuji především s fotoaparátem Sony A7R V. Jako záložní tělo mám Nikon D850, který i přes svůj věk stále vytváří velmi kvalitní fotografie. V tmavých sálech používám externí blesk a možnost moderních fotoaparátů pracovat s vyšší citlivostí ISO.

Pořízené fotografie ukládám na několik vlastních disků s celkovou kapacitou přibližně 10 TB a další data zálohuji v cloudu. Dobrá technika je důležitá, ale sama nerozhodne, kde fotograf stojí, co si všimne a zda stiskne spoušť ve správný okamžik.

Když je potřeba druhý fotograf nebo kameraman

S Miroslavem Kutíkem spolupracuji přibližně deset let. Začínal jako reportážní eventový fotograf ve svém regionu. U většího maturitního plesu mohu být hlavním fotografem a Mirek vykrývá další úhly, detaily a dění v místech, kde zrovna nejsem.

Dva fotografové dokážou ve stejném okamžiku zachytit více emocí a pohledů. Podle rozsahu akce ale většinu zakázek fotografuji sám. Pro klienty, kteří chtějí vedle fotografií také video, spolupracuji s ověřeným externím kameramanem Jaroslavem Patkou.

Soukromí fotografií beru vážně

Ne každá galerie má být veřejná. Klientské galerie umíme chránit heslem, vyřadit je z indexace vyhledávačů a nezahrnovat je do sitemap webu. Podle potřeby lze vytvořit také zcela skrytou galerii, která se nezobrazí ani ve veřejném přehledu.

Fotografie klientům předávám prostřednictvím cloudového odkazu. Veřejné ukázky na webu používám pouze tam, kde to odpovídá charakteru zakázky a udělenému souhlasu.

Když zrovna nefotografuji

Mimo hlavní plesovou sezonu se věnuji cestování a organizaci automobilových roadtripů po Evropě. V projektu Králové na tripu propojuji plánování tras, organizaci lidí a cestování vlastním autem. Právě na cestách také často fotografuji pro sebe.

Vedle AZ-fotoslužeb stojím také za samostatnými projekty Fotokoutek.fun a Fotokaravan.fun. I tam si někdy pořizuji vlastní backstage fotografie, které dokumentují přípravu a průběh realizací.

Časté otázky

Jak dlouho se Matěj Škraňka věnuje fotografování?

Fotografovat začal přibližně v roce 2005 a od roku 2010 působí profesionálně jako fotograf.

Co nejčastěji fotografuje?

Nejčastěji maturitní plesy. Dále fotografuje svatby, firemní a kulturní akce, festivaly a další reportáže.

Kde působí?

Hlavním působištěm je Hradec Králové, pravidelně ale fotografuje také v Pardubicích, Praze a podle objednávky i v dalších částech České republiky.

Fotografuje sám, nebo ve dvou?

Většinu zakázek fotografuje sám. U větších akcí může tým doplnit druhý fotograf Miroslav Kutík.

Jak klient dostane hotové fotografie?

Vybrané a upravené fotografie jsou předávány prostřednictvím cloudového odkazu nebo online galerie.